Současný atheismus

Výsek Michelangelovy fresky Stvoření světa zobrazující právě stvořeného Adama a jeho Stvořitele je nesčetněkrát reprodukovaným motivem. Někteří jsme mohli mít příležitost vidět celou majestátnou kompozici z let 1508 - 1512 na stropě Sixtinské kaple ve Vatikánu. Na obálce tohoto čísla časopisu Dingir vidíme postavu člověka vztahujícího ruku do prázdna. Bůh zde chybí tak, jako chybí v kultuře, myšlení, rozhodování a jednání současných lidí u nás i jinde, především v západním světě. Náboženské lhostejnosti a především atheismu jako úplnému popření Boha (a popření jakékoli jiné podoby transcendence) se věnujeme v tomto čísle.

Česká republika má snad ze všech zemí nejčetnější zastoupení osob, které se označují jako bez vyznání. Postoje skrývající se za touto formulkou mají podobu nepojmenovaných osobních náboženských postojů a programového náboženského individualismu. Patří tam redukované náboženské přesvědčení vyjadřované formulkou "Je něco nad námi". Tak se zřejmě označují i náboženští hledači a lidé indiferentní stejně k náboženství jako k atheismu. A rozhodně tam patří i deklarovaný a někdy i bojovný atheismus, ať se již dovolává vědy nebo humanismu jako svého hlavního zdroje. Atheismus je z náboženství odvozený a na jeho přítomnosti v populaci závislý. Proto jeho prozkoumání patří do religionistického časopisu věnovaného současné náboženské scéně.

Úvodní článek Ivana O. Štampacha Typologie atheismu konstatuje, že sebeurčení většiny českých obyvatel jako lidí bez vyznání není zdaleka jednoznačné. I když množství postojů skrytých pod tímto neurčitým záhlavím není zatím prozkoumáno, není to rozhodně totéž, co atheismus. Náboženské postoje nejsou černobílé, paleta je pestřejší. Článek nabízí přehled podob atheismu.

Překvapivému jevu, který může být radikálně označen jako křesťanský atheismus a o kterém se v mírnějších verzích této formulace hovoří jako o nenáboženské či netheistické interpretaci křesťanství, se věnuje v bibliografickém přehledovém článku Bůh je mrtev! vedoucí katedry religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK Pavel Hošek. Někteří autorem uvádění atheističtí theologové jsou překlady svých děl zastoupeni i v českém prostředí.

Mladý nadějný autor Jan Sušer ukazuje, že postoje Karla Marxe a jím inspirované filosofie k náboženství nejsou zdaleka černobílé. Oficiální ideologie minulého režimu Marxe zneužila a utlumila jeho významné podněty. Spíše než režimní ideologové byl marxistou soudobý kritik režimu Zbyněk Fišer, který psal většinou pod pseudonymem Egon Bondy. Byl k náboženství kritický, ale vycházel mu zdrženlivě a opatrně vstříc. Současný, v intelektuálních salónech oblíbený a úspěšný marxista Slavoj Žižek v podobném typu práce pokračuje náročněji, ale zřejmě s menším osobním zanícením o generaci později. Tito tři jsou vystiženi v článku bořícím současná klišé pod názvem Marx, Bondy, Žižek.

Reprezentant pardubického religionistického pracoviště v Dingiru Tomáš Bubík pečlivě dokládá zneužívání, vytlačování, ale i dosud ne tolik známé přežívání religionistiky od ukončení její výuky po převratu r. 1948 pod měnícím se institučním zakotvením, včetně různě pojmenovaných atheistických ústavů až do konce komunistického režimu ve studii Náboženství prizmatem vědeckého atheismu. Je to nové shrnutí a vyhodnocení tohoto období v oboru religionistiky.

Akademický pracovník Husitské teologické fakulty Jaroslav Hrdlička s historickou důkladností sleduje kontakty Církve československé (později zvané i husitské) v jejím raném období s antiklerikálním spolkem Volná myšlenka, který bývá obvykle pokládán za atheistický. Autor ukazuje v článku O Volné myšlence a CČS(H) pluralitu náboženských a kritických postojů v církvi i ve spolku.

Odborné studie doplňuje rozhovor pod názvem K poznání hodnoty života není třeba náboženství. Nedávno v religionistice habilitovaný Zdeněk Vojtíšek hovořil s bývalým theologem a dnes religionistou Otokarem Fundou. Je zajímavé sledovat, jak silně u tohoto člověka, přihlašujícího se se vší vehemencí a vnitřní poctivostí k atheismu, vibrují křesťanské motivy.

Jistý vztah tématu má i mezi studentské práce zařazený text Anny Marie Dostálové, který chce dokumentovat oblíbený videopořad uváděný všude pod německým názvem Zeitgeist, tedy Duch času. Má jít o směs atheismu s esoterními zájmy.

Ivan O. Štampach