|
| religionistický časopis o současné náboženské scéně | |||
Zákon proti sektám ve FranciiScientologové čelí žalobě podle zákona Abouta a Pickardové Na konci května byl ve Francii zahájen soudní proces, který se dotýká scientologického hnutí. Šest příslušníků tohoto hnutí a dvě jeho centra čelí žalobě pro "zneužití slabosti", a francouzské Scientologické církvi dokonce hrozí úřední rozpuštění. Žaloba je vedena na základě zákona "na podporu prevence a represe sektářských hnutí, která porušují lidská práva a základní svobody".[1] V této krátké studii připomeneme okolnosti, které předcházely přijetí tohoto zákona, a jeho dosavadní uplatnění. Ve druhé polovině 90. let minulého století francouzská veřejnost silně pocítila nebezpečí ze strany tzv. sekt. Stav morální paniky ve vztahu k alternativním a menšinovým náboženským společenstvím byl vyvolán především vraždami a sebevraždami Řádu Slunečního chrámu v letech 1994, 1995 a 1997. Pachateli i oběťmi byli většinou francouzsky mluvící občané Francie, Švýcarska a Kanady. Vážných násilných činů se příslušníci nových náboženských hnutí navíc v té době dopouštěli i na jiných místech světa.[2] Již v roce první vlny tragédie Řádu Slunečního chrámu ustavilo francouzské Národní shromáždění komisi pro studium problému sekt. Komise vydala roku 1996 tzv. Guyardovu zprávu, která obsahovala seznam 173 společenství, o nichž předpokládá, že jsou nebezpečná.[3] Důvody zařazení na tento seznam nebyly zveřejněny a seznam vyvolal vlnu nesouhlasných reakcí nejen ze strany stoupenců alternativních náboženství, ale i ze strany etablovaných náboženských společenství, obhájců lidských práv a vědců. Na Guyardovu zprávu navázalo roku 1996 ustavení mezirezortní komise pro sledování sekt. Komisi roku 1998 nahradila vládní Mezirezortní komise pro boj proti sektám (MILS),[4] vystřídaná roku 2002 Mezirezortní komisí ostražitosti vůči sektářským odchylkám a boje proti nim (MIVILUDES).[5] Mezitím, 30. května 2001, přijalo francouzské Národní shromáždění již výše zmíněný zákon proti tzv. sektářským hnutím, známý jako zákon Abouta a Picardové.[6] Také tento zákon vzbudil odpor náboženských společenství (etablovaných i alternativních), organizací sledujících lidská práva, Rady Evropy, akademických pracovišť[7] a dalších významných institucí. S přejnou pozorností se naopak zákon setkal u čínských úřadů, které hledají mezinárodní podporu pro brutální zacházení s příslušníky nového náboženského hnutí Fa-lun-kung.[8] Do jisté míry ovšem ovlivnil i českou legislativu.[9] Hlavní výtky proti zákonu Abouta a Picardové míří do páté kapitoly, nazvané "podvodné zneužití stavu nevědomosti nebo slabosti".[10] Tříleté vězení a vysoká pokuta hrozí na základě tohoto zákona každému, kdo způsobí uvedení do "stavu psychického nebo fyzického podmanění, které vyplývá z vážného a opakovaného tlaku nebo z technik, jež mohou změnit úsudek".[11] Kritika poukazuje na vágnost a snadnou zneužitelnost této formulace. Zákon dále zakládá možnost potrestání organizace, jejíž představitelé byli odsouzeni za vážné trestné činy (nejméně na tři roky vězení), a to včetně jejího rozpuštění. Zákon byl doposud uplatněn jen v jednom případě, a to v procesu s Arnaudem Mussym, vůdcem zcela okrajového nového náboženského hnutí Nový maják,[12] které se roku 2002 ocitlo kvůli apokalyptickým předpovědím v centru negativní pozornosti příbuzných svých stoupenců, médií a úřadů. Bylo srovnáváno s Řádem Slunečního chrámu, a proto považováno za nebezpečné. Kvůli kritice ze strany veřejnosti hnutí postupně opustilo 14 z 20 jeho příslušníků. Negativní pozornost ještě vzrostla po sebevraždě jednoho ze zbylých příslušníků Nového majáku a po dvou událostech, které byly interpretovány jako sebevražedné pokusy dalších dvou příslušníků hnutí. Ke všem těmto třem činům došlo mezi 14. a 16. červencem 2002. Tři měsíce poté (a několik dnů před poslední předpovídanou apokalypsou), 16. 10. 2002, byl Arnaud Mussy zatčen, po 48 hodin zadržován a vyslýchán kvůli možnému podílu na sebevraždě na základě zákona Abouta a Picardové. Při propuštění mu bylo přikázáno se nadále nesetkávat se svými stoupenci z Nového majáku, čímž úřady pravděpodobně chtěly předejít nebezpečným situacím v den, na nějž byla apokalypsa předpovězena. Tato předpověď hovořila o vyzvednutí Nového majáku mimozemšťany a o odletu na Venuši před tím, než nastanou tři dny plné apokalyptických hrůz. Soud s Arnaudem Mussym se pak konal roku 2004. Mussy byl v souvislosti se sebevraždou shledán vinným ze "zneužití slabosti" a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce tří let a k vysoké finanční pokutě. Roku 2005 byl jeho trest v odvolacím řízení potvrzen.[13] Žalobě kvůli podvodu a nezákonnému prodeji farmaceutického zboží čelí na základě zákona Abouta a Picardové nyní šest scientologů. Spolu s nimi hrozí potrestání i dvěma organizacím, v nichž působí - Centru celebrit v Paříži a jeho knihkupectví. Zatím soud za velkého zájmu médií vyslechl prvního ze tří svědků obžaloby, paní Aude-Claire Maltonovou. Vypověděla, že během čtyř měsíců v létě 1998 utratila za scientologické produkty a služby 140 tis. franků (21 tis. euro), což ji uvedlo do platební neschopnosti a do dluhů. Její cesta vedla od osobnostního testu přes nákup knih k prvním kursům, purifikačnímu programu a dalším, stále dražším produktům. "Využili mé slabosti," uvedla.[14] Aniž bychom chtěli zpochybňovat problematičnost jednání uvnitř scientologického hnutí, nemůžeme zapřít podezření, že proces může mít i politický rozměr. Scientologie je ve značné části veřejnosti mimořádně neoblíbená, a proto se zdá, že soudním procesem a snad i snahou o rozpuštění Scientologické církve ve Francii by bylo velmi snadné uspokojit veřejnost a přesvědčit ji, že jednání "nebezpečných sekt" nezůstává nepotrestáno a že občané se na francouzské úřady mohou spolehnout. Podobné podezření ostatně vzbuzoval i proces s Arnaudem Mussym.[15] Ten navíc bylo možné pochopit i jako výstrahu dalším "vůdcům sekt" a jako snahu ukázat veřejnosti, že tragédie Řádu Slunečního chrámu se již nebude opakovat. Pokud by tato podezření byla oprávněná, naplnily by se obavy, které zákon Abouta a Picardové provázejí od jeho vzniku. Poznámky Zdeněk Vojtíšek | |||||
