Abrahamovský panel v Praze

Více než jedno století křesťanské církve na celém světě slaví 18.-25. ledna Týden modliteb za jednotu křesťanů. Organizace každého ročníku je svěřena církvím v nějaké zemi či oblasti, aby se jednak v liturgickém řádu, výběru písní či biblických textů mohly promítnout různé lokální proudy či kulturní vlivy, ale také aby církve z daného prostředí v praxi otestovaly míru ekumenické spolupráce, kterou mezi sebou mají. Rok 2011 byl svěřen církvím v Jeruzalémě, které žijí nejen v ekumenickém, ale i mezináboženském dialogu.

Hlas z Jeruzaléma jako svatého místa všech tří monoteistických náboženství byl jednou z inspirací k mezináboženské panelové diskuse 20. ledna 2011 v posluchárně Evangelické teologické fakulty UK. Uspořádala ho obnovená Komise pro mezináboženský dialog Ekumenické rady církví v ČR jako svůj první veřejný počin a nazvala ho Dialog Židů, křesťanů a muslimů - Jak spolu žít v míru? Panelové diskuse se účastnili Karol Efraim Sidon, vrchní pražský a zemský rabín, Emir Omič, pražský imám, Tomáš Halík, religionista, teolog a rektor univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora, Pavel Černý, kazatel Církve bratrské a bývalý předseda Ekumenické rady církví, a Josef Hauzar, kancléř Pravoslavné církve v českých zemích. Podobné akce doposud vždy přitáhly jen skupinku již zainteresovaných osob, proto necelé dvě stovky posluchačů nikdo nečekal.

Již při počátečním vyprávění osobních zkušeností s věřícími druhých dvou náboženství padlo několik zajímavých myšlenek - např. úvaha kancléře Hauzara, že lidé v multikulturním prostředí např. Volyně či Balkánu spolu žijí nehledě na konfese, a to, že jsou vlastně nepřáteli, zjistí, až když jim to někdo řekne (čímž poukazoval na narušení komunitního soužití při sovětské okupaci východní a jihovýchodní Evropy).

Pro diskusi o nesmiřitelnosti islámu bylo zvláště přínosné upozornění imáma Omiče, že Korán je nutné vnímat jako soubor zjevení sesílaných Muhammadovi v konkrétních situacích. Imám nabídl řadu veršů velmi otevřených vůči jinověrcům. Z řízené diskuse vyplynulo, jak opomíjené jsou podobnosti v náboženstvích. Při srovnání výroků koránských i biblických, odsuzujících jinověrce, bylo zřejmé, že vycházejí z nutnosti posilnit vlastní identitu v kontaktu s druhými. Podobně i koránské výzvy k misii, které někteří evropští populisté používají k povzbuzení domněnek o spiknutí s cílem islamizovat Evropu, lze v určité obdobě najít i v novozákonních knihách.

Tomáš Halík a Pavel Černý připomněli několik dokumentů, které vyzývají k otevřenému dialogu a toleranci k jinověrcům. Imám Omič takováto prohlášení považuje za dobrý první krok k dialogu, protože často obsahují ideový základ, na němž křesťané mohou dialog vést. Podle rabína Sidona jsou ale všechna slova veskrze zbytečná, pokud je neprovázejí skutky.

Ekumenická rada církví považuje panelovou diskusi za nepřijatelnější způsob, jak začít dialog s muslimy (Federace židovských obcí je již jejím přidruženým členem). Podle zájmu o odpovědi imáma Omiče lze říci, že veřejnost potvrdila potřebu takového dialogu.

Kateřina Děkanovská, zástupkyně referenta Komise pro mezináboženský dialog Ekumenické rady církví