Religiozita skrytá a skrývající se

Nové číslo časopisu Dingir je výjimečné tím, že je druhým dílem tématu z předminulého čísla. Již to samo vypovídá o významu jevů, které nezapadají do tradiční představy o náboženství, ale které se přesto staly předmětem sociologie náboženství. A to nikoliv předmětem okrajovým. Mnohokrát je v tomto čísle citován T. Luckmann, který upozornil na to, že sociologie, která se zaměřuje jen na ony tradiční, institucionalizované formy, nemůže dobře pochopit změny vztahu mezi společností a náboženstvím, ke kterým v moderní době došlo. Začal hovořit o neviditelném a privatizovaném náboženství, které "nemá stabilní organizaci, kanonizovaná dogmata, systém náboru ani disciplinační aparát".

Zde je však pojem "neviditelné náboženství" uchopen poněkud šířeji, aby vedle rozmanitých projevů "nenáboženské spirituality" zahrnul i jevy, které se označují jako "implicitní náboženství", "sekulární náboženství", "kryptoreligiozita" atd. Společné mají právě to, že se jedná o jevy, které něco sdílejí s náboženstvím v tradičním slova smyslu, ale tato jejich stránka je skrytá či se skrývá (v sociálním či ve fenomenologickém smyslu slova). Posun zájmu studia náboženství od pouze tradičních i k oněm neviditelným či implicitním je ostatně patrný ve změně podnázvu Dingiru od "časopisu o sektách, církvích a nových náboženských hnutích" na "časopis o současné náboženské scéně" (od roku 1999), protože na této scéně nevystupují jen církve a hnutí, a ne jenom ta, která se sama označují jako náboženská.

Různým podobám skrytých a skrývajících se náboženství jsme se mnohokrát věnovali i dříve. Jeden z prvních článků souvisejících s aktuálním tématem byl text od I. Breziny "Zelené náboženství" (4/1999, 1/2000). Na tuto i další snahy odkrýt náboženskou podstatu enviromentalismu kriticky reaguje prof. H. Librová z Katedry enviromentálních studií na Masarykově univerzitě v článku "Enviromentalismus a náboženství". I další články jsou věnovány především implicitní religiozitě. J. Sušer si v příspěvku "Prorok, král a bůh" klade otázku, čím může religionistika přispět k pochopení kultu totalitních vůdců, přičemž varuje před unáhlenými a zjednodušenými paralelami mezi politickými a náboženskými skutečnostmi. Lingvistický antropolog J. Pokorný ve svém článku "Objektivismus jako náboženství" usiluje odkrýt náboženskou stránku hnutí vycházejícího z učení filosofky A. Randové. Z. Vojtíšek se snaží ve svém článku "Rozpoznat neviditelné" nahlédnout náboženskou stránku konkrétního psychoterapeutického směru. V tomto příspěvku nabízí i vyjasnění vztahu mezi pojmy "spiritualita" a "náboženství", přičemž v tomto tématu pokračuje i při rozhovoru s psychologem prof. P. Říčanem.

Ale ani v tomto čísle jsme nezapomněli na "viditelnou" a "explicitní" religiozitu. Církvi českobratrské evangelické se ve svém příspěvku nazvaném "Lid časopisů" věnuje historik a sociolog náboženství Z. R. Nešpor, který vychází ze zajímavé skutečnosti, že čeští evangelíci vydávali ve sledovaném období druhé poloviny 19. a první poloviny 20. stol. nápadně vysoký počet periodik. Religionista a odborník na religiozitu ukrajinských komunit u nás K. Spal se ve svém článku "Ruch pod Tatrami" věnuje kauze spojené s působením Komunity sv. Basila na Slovensku. Další dva recenzované články mají svůj předmět z oblasti esoteriky. Psycholog a přední český odborník na hermetismus prof. M. Nakonečný se ve svém pojednání věnuje srovnání dvou různých přístupů k této duchovní tradici. T. Hauser ve svém článku "Váchalova spiritualita na frontě" nahlíží do korespondence tohoto umělce a hledá v ní porozumění jeho duchovního života.

Miloš Mrázek, Th. D. (*1974). Vystudoval HTF UK a obor religionistika na FF UK, doktorát získal na ETF UK. Věnuje se současné religiozitě.