Dingir

Časopis Dingir vznikl roku 1998 jako populárně odborný časopis, který se z hlediska religionistiky (vědy o náboženství) zabývá současným náboženským životem. Vychází čtyřikrát ročně v březnu, červnu, říjnu a prosinci. Asi jedna třetina textů, které přináší, je odborně recenzována. Ostatní časopisecký materiál tvoří rozhovory, představení jednotlivých duchovních tradic těmi, kdo z těchto tradic v současnosti čerpají, krátké popisy událostí, knižní recenze, eseje, studentské práce, ukázky náboženské literatury a další texty. Redakční radě záleží nejen na odbornosti, ale i na čtivosti (proto je časopis ilustrovaný a obsahuje i řadu rámečků a v nich citátů, úryvků z náboženské literatury apod.). Jeho čtenáři, ale ani všichni jeho autoři nejsou pouze úzce zaměření religionisté.

Své zaměření časopis vyjadřuje názvem Dingir. Náboženství ani jeho jednotlivé formy nepropaguje ani neodsuzuje; pokouší se k nim přistupovat otevřeně a nepředpojatě. Proto není vydávání časopisu závislé na žádném subjektu (vydavatelem je Dingir, s. r. o.). Redakční radou Dingiru jsou spojena česká religionistická pracoviště univerzit v Praze a Pardubicích. Za obsah časopisu nese odpovědnost redakční rada a její předseda - šéfredaktor.

Za několik let své existence se na časopisu Dingir leccos změnilo. Spolu s novou grafickou úpravou dostal Dingir v polovině roku 1999 i nový podtitul, který vyjádřil mírný posun v jeho zájmu. Původní podtitul "časopis o sektách, církvích a nových náboženských hnutích" odpovídal na poptávku, typickou pro celá 90. léta - poptávku po sektách ve smyslu zvláštních, ba až bizarních a někdy nebezpečných jevů. Nový podtitul "časopis o současné náboženské scéně" vyjadřuje vůli redakční rady nezůstávat jen u organizovaného náboženství a nesoustřeďovat se jen na zajímavé, ale přece jen okrajové jevy. Důležitější obsahová změna nastala ovšem už o rok dříve. Od poloviny roku 1998 (od čísla 3/98) má každý Dingir své téma. Díky tématům čtenáři vyhledávají i starší čísla, která jsou dosud na skladě. Témata umožňují věnovat se vybraným jevům podrobněji. Tomu se přizpůsobil i rozsah časopisu: ze 32 stran vzrostl na 36.

Beze změny naopak zůstala cílová skupina čtenářů: časopis je nadále připravován a distribuován spíše vzdělanějším lidem se zájmem o společenské dění a o náboženství. Stejně jako při přípravě časopisu ani u čtenářů nehraje roli jejich konfese. V zásadě stejný je od počátku i přístup časopisu k současné náboženské scéně. Toto hledisko se před lety (začátku 3. ročníku) pokusil vyjádřit šéfredaktor časopisu.

Zdeněk Vojtíšek.